"Dobrá" škola na zakázku
Napsal: sob 10. říj 2015 11:54:15
V desátém čísle měsíčníku Rozhled lze nalézt článek s názvem „Spor o čachrovskou základní školu“. Po jeho přečtení se nabízí otázka, co že tím chtěla autorka říci. Vždyť přece sporů o něco nalezneme na každém zastupitelstvu zdejšího regionu mnoho. Toto téma totiž není z těch, které by upoutalo pozornost pisatelky svou zajímavostí, či vážností obsahu. Zde se jedná o pouhou práci na zakázku, což samozřejmě vysvětluje mnohé další. Nelze však říci, že by se autorka nesnažila o objektivnost, avšak její míra je limitována jasnými pohnutkami zadavatele.
Pojďme tedy po pořádku…
Jednoho letního večera se paní starostka (dostávajíce se do úzkých právě v souvislosti s činností zdejší ZŠ) rozhodla odehrát míč na polovinu soupeřova hřiště tím, že vyzvala všechny zastupitele, aby každý na příští zasedání zastupitelstva vypracoval ideový návrh obsahující další využití budovy zdejší ZŠ. Její zadání však splnila pouze ona sama a opoziční zastupitelé. Koaliční členové zastupitelstva nepředložili nic a pouze poklonkovali ideový návrh pí. starostky. To samo stačí, aby si člověk udělal představu o fungování koalice. Aby tuto skutečnost zachytilo co nejméně přítomných, byli okamžitě opoziční zastupitelé veřejně označeni za debily kým jiným, než panem Karlem, který zřejmě psychicky neunesl výkon svých favoritů. A tak se stalo, že o pár týdnů později byl p. Karel předvolán správním úřadem, aby své vulgarity uspokojivě vysvětlil. Nepovedlo se a tedy bylo potřeba vymyslet náplast na tuto nepříjemnou „bolístku“. Jak jinak se očistit, než „hodnotným článkem“ ve veřejném tisku. Pak už jen zbývalo nalézt pisatele, který (jak se říká) sedne na lep.
A tak máme před sebou článek, v jehož rádoby čistém víně dosti kalu plave. Přesto zde lze díky již zmíněné, leč limitované snaze autorky býti objektivní, nalézt několik použitelných informací.
Můžeme např. porovnat, kolik finančních prostředků vynakládá obec (potažmo kraj) v přepočtu na jednoho žáka a při troše snahy následně ověřit, jak je tomu jinde. Radostné zjištění to věru není.
V odstavci nazvaném „Hlas lidu“ je potvrzeno, že úroveň znalostí žáků nedosahuje úrovně škol jiných a útěchou nám má být to, že žáci pana učitele (ředitele) milují, protože si ve škole většinou jen hrají. No, které dítě by si nechtělo jen hrát a jezdit na výlety že? To ale zřejmě není stěžejní úlohou vzdělávacích institucí.
O kus dál pí. starostka poodhaluje způsob svého uvažování, když veřejně přiznává, že chce neúměrnou finanční zátěž, kterou škola představuje dotovat hazardem neboli otevřením gamblerského baru. Zřejmě bychom měli pochopit, že výherní automaty jsou odvozeny od slova hra, které je zdejšímu způsobu „výuky“ tak blízké. Nejspíše se jedná o další revoluční úvahu jak propojit vzdělávání z gamblerstvím. Zároveň však pí. starostka dodává, že přínos se nedá měřit penězi. To jsou poněkud protichůdné myšlenkové pochody. A že problém školy (který není zdaleka jiný) může spočívat v…. bych opravil na … zcela evidentně spočívá v přechodu žáků na druhý stupeň, neboť onen „závažnější“ (záleží co si pod tím představíme) měl údajně žák jeden, ale (nazvěme je pro přirovnání) méně závažné problémy má drtivá většina.
Tato (nikoli však jediná) skutečnost spolehlivě vysvětluje, proč nezanedbatelná část místních obyvatel raději vozí své děti do jiných škol a na inspekční zprávu z roku 2013 mnoho nedají.
A co na to pan ředitel? Ten nás chce oslnit pouze novým způsobem výuky matematiky na základě metody profesora Hejného. Tuto metodu dnes používá celá řada škol a zdaleka se tedy nejedná o žádnou specialitu zdejší ZŠ tak, jak je v článku nastíněno. Čím se ale pan ředitel opomněl pochlubit je např. to, že dítka pod jeho výchovou a dokonce i v jeho přítomnosti nemají potuchy o tom, že je slušností někoho zdravit, natož pak starší lidi. Že při nastupování do prostředků hromadné dopravy je slušností nechat nastoupit starší, natož staré a postižené občany atp. Zcela zjevně k takovým věcem jeho hry nesměřují. Tím se zdejší žáci opravdu od jiných odlišují na první pohled. Pokud by se vám tedy stalo, že potkáte někde na veřejném prostranství žáky více škol a mezi nimi i žáky z té zdejší, poměrně snadno je od sebe rozeznáte díky jejich nezaměnitelnému chování. To však prosím pěkně neplatí o dětech ve zdejší mateřské škole, které jsou vedeny zcela opačně a chápu rodiče, jenž si nechtějí nechat tyto děti následným přechodem do zdejší ZŠ nejen vědomostně, ale také morálně zkazit.
Co dodat… Můžeme např. přemýšlet o tom, do jaké míry je zdejší škola vzdělávací institucí a do jaké míry drahou úschovnou dětí. Můžeme se zamýšlet nad tím, proč když se společně v jedné třídě (za účasti jednoho pedagoga) převratně vzdělávají děti prvního až pátého ročníku, neopouští tuto školu jedinci nadprůměrně, nýbrž podprůměrně připraveni a proč tuto „revoluční metodu“ nenalezneme široko daleko.
Můžeme také přemýšlet o tom, proč pí. starostka odmítla ukázat „ideový návrh“ pana ředitele, který předložil při pochybném výběrovém řízení a prokázat jeho míru plnění a proč nechce slyšet o výměně ředitele, když jako manažer i jako pedagog evidentně selhává.
Možná by ale úplně stačilo popřemýšlet o tom, o čem přemýšlí p. Zahrádka. Co tu vlastně za těch cca 1 400 000,- Kč/rok z obecních peněz a celkových cca 3 000 000,- Kč/rok máme.
Pojďme tedy po pořádku…
Jednoho letního večera se paní starostka (dostávajíce se do úzkých právě v souvislosti s činností zdejší ZŠ) rozhodla odehrát míč na polovinu soupeřova hřiště tím, že vyzvala všechny zastupitele, aby každý na příští zasedání zastupitelstva vypracoval ideový návrh obsahující další využití budovy zdejší ZŠ. Její zadání však splnila pouze ona sama a opoziční zastupitelé. Koaliční členové zastupitelstva nepředložili nic a pouze poklonkovali ideový návrh pí. starostky. To samo stačí, aby si člověk udělal představu o fungování koalice. Aby tuto skutečnost zachytilo co nejméně přítomných, byli okamžitě opoziční zastupitelé veřejně označeni za debily kým jiným, než panem Karlem, který zřejmě psychicky neunesl výkon svých favoritů. A tak se stalo, že o pár týdnů později byl p. Karel předvolán správním úřadem, aby své vulgarity uspokojivě vysvětlil. Nepovedlo se a tedy bylo potřeba vymyslet náplast na tuto nepříjemnou „bolístku“. Jak jinak se očistit, než „hodnotným článkem“ ve veřejném tisku. Pak už jen zbývalo nalézt pisatele, který (jak se říká) sedne na lep.
A tak máme před sebou článek, v jehož rádoby čistém víně dosti kalu plave. Přesto zde lze díky již zmíněné, leč limitované snaze autorky býti objektivní, nalézt několik použitelných informací.
Můžeme např. porovnat, kolik finančních prostředků vynakládá obec (potažmo kraj) v přepočtu na jednoho žáka a při troše snahy následně ověřit, jak je tomu jinde. Radostné zjištění to věru není.
V odstavci nazvaném „Hlas lidu“ je potvrzeno, že úroveň znalostí žáků nedosahuje úrovně škol jiných a útěchou nám má být to, že žáci pana učitele (ředitele) milují, protože si ve škole většinou jen hrají. No, které dítě by si nechtělo jen hrát a jezdit na výlety že? To ale zřejmě není stěžejní úlohou vzdělávacích institucí.
O kus dál pí. starostka poodhaluje způsob svého uvažování, když veřejně přiznává, že chce neúměrnou finanční zátěž, kterou škola představuje dotovat hazardem neboli otevřením gamblerského baru. Zřejmě bychom měli pochopit, že výherní automaty jsou odvozeny od slova hra, které je zdejšímu způsobu „výuky“ tak blízké. Nejspíše se jedná o další revoluční úvahu jak propojit vzdělávání z gamblerstvím. Zároveň však pí. starostka dodává, že přínos se nedá měřit penězi. To jsou poněkud protichůdné myšlenkové pochody. A že problém školy (který není zdaleka jiný) může spočívat v…. bych opravil na … zcela evidentně spočívá v přechodu žáků na druhý stupeň, neboť onen „závažnější“ (záleží co si pod tím představíme) měl údajně žák jeden, ale (nazvěme je pro přirovnání) méně závažné problémy má drtivá většina.
Tato (nikoli však jediná) skutečnost spolehlivě vysvětluje, proč nezanedbatelná část místních obyvatel raději vozí své děti do jiných škol a na inspekční zprávu z roku 2013 mnoho nedají.
A co na to pan ředitel? Ten nás chce oslnit pouze novým způsobem výuky matematiky na základě metody profesora Hejného. Tuto metodu dnes používá celá řada škol a zdaleka se tedy nejedná o žádnou specialitu zdejší ZŠ tak, jak je v článku nastíněno. Čím se ale pan ředitel opomněl pochlubit je např. to, že dítka pod jeho výchovou a dokonce i v jeho přítomnosti nemají potuchy o tom, že je slušností někoho zdravit, natož pak starší lidi. Že při nastupování do prostředků hromadné dopravy je slušností nechat nastoupit starší, natož staré a postižené občany atp. Zcela zjevně k takovým věcem jeho hry nesměřují. Tím se zdejší žáci opravdu od jiných odlišují na první pohled. Pokud by se vám tedy stalo, že potkáte někde na veřejném prostranství žáky více škol a mezi nimi i žáky z té zdejší, poměrně snadno je od sebe rozeznáte díky jejich nezaměnitelnému chování. To však prosím pěkně neplatí o dětech ve zdejší mateřské škole, které jsou vedeny zcela opačně a chápu rodiče, jenž si nechtějí nechat tyto děti následným přechodem do zdejší ZŠ nejen vědomostně, ale také morálně zkazit.
Co dodat… Můžeme např. přemýšlet o tom, do jaké míry je zdejší škola vzdělávací institucí a do jaké míry drahou úschovnou dětí. Můžeme se zamýšlet nad tím, proč když se společně v jedné třídě (za účasti jednoho pedagoga) převratně vzdělávají děti prvního až pátého ročníku, neopouští tuto školu jedinci nadprůměrně, nýbrž podprůměrně připraveni a proč tuto „revoluční metodu“ nenalezneme široko daleko.
Můžeme také přemýšlet o tom, proč pí. starostka odmítla ukázat „ideový návrh“ pana ředitele, který předložil při pochybném výběrovém řízení a prokázat jeho míru plnění a proč nechce slyšet o výměně ředitele, když jako manažer i jako pedagog evidentně selhává.
Možná by ale úplně stačilo popřemýšlet o tom, o čem přemýšlí p. Zahrádka. Co tu vlastně za těch cca 1 400 000,- Kč/rok z obecních peněz a celkových cca 3 000 000,- Kč/rok máme.