Střet civilizací a duté hlavy
Napsal: stř 23. bře 2016 9:04:19
Střet civilizací a duté hlavy (Pavel Kohout, ihned.cz) - V únoru 1993 muslimští teroristé odpálili mohutnou nálož v jedné z věží Světového obchodního centra. Nepodařilo se, aby se mrakodrap zřítil a vzal s sebou k zemi i druhou věž. Nicméně i tak šlo o vážný teroristický útok, který si vyžádal sedm obětí a způsobil velké materiální škody.
Muslimové zaútočili na USA, aniž by k tomu měli konkrétní důvody. Naopak, šlo spíše o spojence. Ještě před pár lety USA pomáhaly dodávkami zbraní vyhnat Sověty z Afghánistánu. Ameriku nenapadli pro to, co dělala, ale proto, jaká byla: svobodná a demokratická.
Prezident Clinton mávl nad útokem rukou a namísto CIA nechal případ vyšetřovat FBI. Jako kdyby šlo o obyčejnou vraždu nebo přepadení banky, které nemá nic společného s národní bezpečností. Že se Amerika dostala do války, Clinton nezaznamenal během celých osmi let v nejvyšším úřadě, kdy se odehrálo ještě několik útoků na americké cíle.
V roce 1993 též vyšel v časopise Foreign Affairs článek profesora Samuela Huntingtona. Název článku zněl „Střet civilizací?“ — tehdy ještě s otazníkem. Článek vyvolal různé reakce, včetně vlny nesouhlasu. Šel totiž proti vzmáhajícím se teoriím multikulturalismu a politické korektnosti, podle nichž jsou všechny kultury stejně hodnotné a všechny nakonec skončí ve věčném míru, toleranci a demokracii.
Tyto krásné teorie ovšem zanedbaly podstatný fakt: aby se tak stalo, všechny kultury musí chtít mír, toleranci a demokracii. Bohužel existuje silná kultura čtenářů jedné knihy, ve které se praví, že je správné zasívat teror do duší nevěřících a sekat jim hlavy. (Súra 8, verš 12, jistě víte, o kterou knihu se jedná.) Naštěstí ne všichni čtenáři této knihy to berou doslova. Ale i tak je jich hodně. Mezi nimi je dost i takových, kteří to se sekáním hlav myslí smrtelně vážně. Případně s výbušninami.
Od roku 1993 se stalo hodně událostí, ale naivní Evropa stále žije v clintonovské letargii a v multikulturních snech. Evropa si představuje, že přijme trpící celého světa a oni se jí odvděčí respektem, tolerancí a mírovým soužitím. Jenomže je to jinak.
Pro mnohé z příchozích jsou Evropané nevěřící podlidé, živočichové, kteří se od prasat, psů nebo opic liší jen tím, že mluví. Že tyto opice vyplácejí věřícím nadlidem sociální dávky, považují za samozřejmé, neboť nevěřící mají přece povinnost platit náboženskou daň (súra 9 verš 29). Evropa je beztak opicemi osídlena jen dočasně, neboť nakonec má patřit nadlidem. Nevěřící nemá koneckonců v tomto prostoru co pohledávat.
Huntingtonova kniha uvádí, že již v roce 1991 vznikl názor, že „mezi Západem a islámem dochází ke společenské studené válce, ve které bude Evropa stát v první linii“. Autorem těchto slov byl Barry Buzan, nyní emeritní profesor London School of Economics. „Další soupeř Západu vzejde z muslimského světa,“ tvrdil Mohamed Sid-Ahmed, indický muslimský intelektuál v roce 1992.
Evropa sice ví, že jí hrozí nebezpečí, ale stále bláhově věří, že jde o pár kriminálních činů relativně nepočetných skupin vyšinutých bláznů. Evropa si myslí, že čelí zločincům, ale ve skutečnosti jí hrozí válka. Hrozí? Už začala.
Evropští politikové, mluvící duté hlavy, dopustili, aby tato válka začala. A nyní si nevědí rady. Evropa potřebuje zcela jiné lidi. Někoho, jako byli Winston Churchill, Charles de Gaulle, Golda Meirová, Margaret Thatcherová nebo Ronald Reagan. Někoho, kdo má nejen odvahu pojmenovat říši zla pravým jménem, ale kdo je schopný vyhrát válku.
Muslimové zaútočili na USA, aniž by k tomu měli konkrétní důvody. Naopak, šlo spíše o spojence. Ještě před pár lety USA pomáhaly dodávkami zbraní vyhnat Sověty z Afghánistánu. Ameriku nenapadli pro to, co dělala, ale proto, jaká byla: svobodná a demokratická.
Prezident Clinton mávl nad útokem rukou a namísto CIA nechal případ vyšetřovat FBI. Jako kdyby šlo o obyčejnou vraždu nebo přepadení banky, které nemá nic společného s národní bezpečností. Že se Amerika dostala do války, Clinton nezaznamenal během celých osmi let v nejvyšším úřadě, kdy se odehrálo ještě několik útoků na americké cíle.
V roce 1993 též vyšel v časopise Foreign Affairs článek profesora Samuela Huntingtona. Název článku zněl „Střet civilizací?“ — tehdy ještě s otazníkem. Článek vyvolal různé reakce, včetně vlny nesouhlasu. Šel totiž proti vzmáhajícím se teoriím multikulturalismu a politické korektnosti, podle nichž jsou všechny kultury stejně hodnotné a všechny nakonec skončí ve věčném míru, toleranci a demokracii.
Tyto krásné teorie ovšem zanedbaly podstatný fakt: aby se tak stalo, všechny kultury musí chtít mír, toleranci a demokracii. Bohužel existuje silná kultura čtenářů jedné knihy, ve které se praví, že je správné zasívat teror do duší nevěřících a sekat jim hlavy. (Súra 8, verš 12, jistě víte, o kterou knihu se jedná.) Naštěstí ne všichni čtenáři této knihy to berou doslova. Ale i tak je jich hodně. Mezi nimi je dost i takových, kteří to se sekáním hlav myslí smrtelně vážně. Případně s výbušninami.
Od roku 1993 se stalo hodně událostí, ale naivní Evropa stále žije v clintonovské letargii a v multikulturních snech. Evropa si představuje, že přijme trpící celého světa a oni se jí odvděčí respektem, tolerancí a mírovým soužitím. Jenomže je to jinak.
Pro mnohé z příchozích jsou Evropané nevěřící podlidé, živočichové, kteří se od prasat, psů nebo opic liší jen tím, že mluví. Že tyto opice vyplácejí věřícím nadlidem sociální dávky, považují za samozřejmé, neboť nevěřící mají přece povinnost platit náboženskou daň (súra 9 verš 29). Evropa je beztak opicemi osídlena jen dočasně, neboť nakonec má patřit nadlidem. Nevěřící nemá koneckonců v tomto prostoru co pohledávat.
Huntingtonova kniha uvádí, že již v roce 1991 vznikl názor, že „mezi Západem a islámem dochází ke společenské studené válce, ve které bude Evropa stát v první linii“. Autorem těchto slov byl Barry Buzan, nyní emeritní profesor London School of Economics. „Další soupeř Západu vzejde z muslimského světa,“ tvrdil Mohamed Sid-Ahmed, indický muslimský intelektuál v roce 1992.
Evropa sice ví, že jí hrozí nebezpečí, ale stále bláhově věří, že jde o pár kriminálních činů relativně nepočetných skupin vyšinutých bláznů. Evropa si myslí, že čelí zločincům, ale ve skutečnosti jí hrozí válka. Hrozí? Už začala.
Evropští politikové, mluvící duté hlavy, dopustili, aby tato válka začala. A nyní si nevědí rady. Evropa potřebuje zcela jiné lidi. Někoho, jako byli Winston Churchill, Charles de Gaulle, Golda Meirová, Margaret Thatcherová nebo Ronald Reagan. Někoho, kdo má nejen odvahu pojmenovat říši zla pravým jménem, ale kdo je schopný vyhrát válku.